Indická kuchyně
Ilustrační fotografie
Indie se svou rozlohou patří mezi země s různými etnickými, náboženskými, klimatickými a regionálními rozdíly. Tudíž indická kuchyně je obrovsky různorodá a rozdílná, jednotná kuchyně prakticky neexistuje. Ve světě je pro svou různorodost, bohatost chutí, aromatičnost velmi oblíbena. K jejím charakteristickým rysům náleží používání koření v hojné míře. V horkém podnebí koření povzbuzuje chuť k jídlu. Mezi jinými se používají koriandr, zázvor, kurkuma, kardamom, asant (tzv. čertovo lejno), karí (směs mnoha koření), garam masala (u nás oblíbená
a dostupná směs koření), směs nazývaná horké koření
a spousta dalších. Není pravdou, že všechny pokrmy jsou ostré. Používání pepře, chilli
a kombinace koření záleží na osobním vkusu každého.
Hinduisté v žádném případě nejedí hovězí maso, muslimové zase vepřové. Převážná část indických křesťanů, džinisté a příslušníci vyšších kast jsou vegetariáni. Také se při přípravě jídel zcela vylučují živočišné tuky (vepřové sádlo je lék) a nejčastěji se používá přečištěné máslo ghe („ghí”) nebo rostlinné tuky. Častokrát se používají mletá masa, drůbež vždy předem zbavená kůže (tandoori – kořeněné grilované kuře v peci tandúr), ryby, masové míšeniny jako nádivky a jiné. Oblíbeným pokrmem muslimů je kabáb (grilované kousky masa nebo kuličky z mletého masa, cibule a koření), kófty (kuličky z mletého masa nebo ryb v omáčce). Pomalé vaření s co nejmenším množství vody nebo dušení na mírném ohni náleží mezi nejčastější úpravy jídel. K pečení slouží mimo jiné i hliněná pícka „tandoor” (tandúr).
Indická kuchyně se vyznačuje rozmanitými pokrmy z mléčných výrobků, kde jogurt se v mnohotvárných úpravách jí téměř denně. Časté pokrmy jsou z pšeničné a kukuřičné mouky. Z luštěnin se nejvíce používá čočka. Významnou přílohou indických jídel jsou placky (tj. nekynuté indické chleby), konzumují se ještě teplé a čerstvé. Z mnoha druhů chlebových placek uvádíme čapátí (tenké placky z nekynutého těsta), purí, nán – jediné kynuté placky a s přídavkem jogurtu a máku, batura atd. Placka
s máslem představuje pro mnoho Indů něco úžasného, rovnajícího se maně nebeské.
Hlavní přílohou pokrmů je dále rýže. Nejvzácnější odrůdy rýže jsou prý skladovány až 15 let, aby měly potřebné kvality
a vlastnosti k přípravě slavného pilavu (puláo) – zapečená rýže musí pohltit víc kapaliny než sama váží, vařená se zeleninou, kořením, oříšky, případně masem. Mezi další pokrmy z rýže náleží khičrí (upravená rýže s čočkou, máslem a kořením), birjání (zapékané vrstvy rýže s masovou nebo zeleninovou směsí a kořením). Součástí mnoha jídel je kokosové mléko (nasládlý pokrm zvaný maláí).
Proslulé „karí” má dva významy – jednak označuje směs koření (najdeme na našem trhu), ale také znamená název pro celou rozsáhlou skupinu jídel (z masa, ryb, zeleniny, luštěnin dušených v omáčce). Indičtí kuchaři si směsi karí vyrábějí sami a jejich jídla tak mají osobitou chuť i vůni. Na stole nesmí chybět různorodé omáčky, nakládaná zelenina, jogurt, čatní („chutney”) – silně kořeněná zavařenina z manga nebo jiné zeleniny či ovoce.
Indové tradičně jedí pomocí tří prstů pravé ruky, avšak dlaň musí zůstat neposkvrněna. Obvykle za pomoci kousku placky, si nabírají polévku nebo omáčku. Řidší pokrmy se nechají vsáknout do rýže. Servírují na stůl více jídel najednou (neexistuje určené pořadí chodů) a do středu stolu, aby se každý mohl libovolně sám obsloužit. Hosté sedí na koberečcích nebo nízkých sedátkách a kladou si pokrmy do misek, které jsou pokládány na malinko vyšší stolky. V chudších vrstvách se místo hliněných misek využívají banánovníkové listy. Zásadně nejdříve jedí muži.
Zdroj: Wikipedie
Foto: ©SAMphotostock.cz/ agneskantaruk
