Jak se dostaly brambory na náš talíř? Zajímavosti o bramborách

Ilustrační fotografie

Erteple, zemská jablka, zemáky, kobzole, jablóška, krumple, arteple, okroše, brambory – Solanum tuberosum

Lidský organismus se během vývoje přizpůsobil k používání smíšené potravy. Rostlinná složka stravy poskytuje člověku jednak základní živiny (tuky, bílkoviny a sacharidy), jednak nerostné látky, vitamíny, enzymy, vlákniny, silice a další léčivé i ochranné látky. A právě zelenina má nízkou energetickou hodnotu, ale dodává organismu látky nezbytné k životu.

Mezi šest rostlin, které změnily svět – chinovník, cukrová třtina, kokainovník, čajovník a bavlník patří i brambory.
Tato nenápadná hlíza byla v Evropě neznámá až do období renezance.

Pochází z vysokohorských pásem And, kde se pěstovala kukuřice či indiánské obilí, které patřily k základním škrobovitým potravinám Inků.
O tom, jak se brambory do Evropy dostaly, se vypráví různé příběhy, jeden z nich praví, že to bylo zásluhou sira Francise Drakea roku 1590, prý ale už od roku 1588 rostly v Irsku, protože se vyplavaly ze ztroskotaného vraku a uchytily se tam. Ať to bylo jakkoli, do roku 1600 byly známy ve Španělsku a do roku 1650 ve všech evropských zemích. V Irsku se už staly základní potravinou, v ostatních zemích zatím jen zahradní plodinou nebo krmivem pro dobytek.

U nás měl největší zásluhu o rozvoj brambor Karel Havlíček Borovský, na jeho počest je v Havlíčkově Brodě Výzkumný ústav bramborářský, kde se ve dnech 22. až 24. října konaly Bramborářské dny.
  
Dnes máme odrůdy pro průmyslové zpracování – k získávání škrobu, lihu, krmiv, pro potravinářské zpracování a pro skladování. Rané odrůdy se využívají hned po sklizni jako zelenina. Hlízy mívají béžovou slupku, ale i růžovou nebo modrofialovou, ty se využívají pro zpestření hlavně do salátů.

Hlízy jsou výživné, obsahují škrob, vitamíny C, A, B, lehce stravitelné bílkoviny. Konzumují se pouze tepelně zpracované. S výjimkou hlíz je celá rostliny jedovatá.
Léčivé účinky brambor: čerstvá šťáva pomáhá při žaludečních potížích, koupel z nati uleví revmatismu, vdechování horké páry z vařených brambor ulehčí nachlazení, rozdrcené horké brambory zabalené a přiložené na čelo uvolní dutiny.
Vařené nastrouhané brambory oživí naši pleť, zklidní kůži na krku.

Skladujeme je ve tmě a chladu, nejlépe při 5 až 6 °C. Je-li teplota nižší, začnou cukernatět, po namrznutí hnijou. Na světle zelenají a tím se v nich tvoří jedovatý solanin. Nesmějí být oprané, mytím ztrácejí trvanlivost.

Před výsadbou v únoru a březnu rozložíme očky nahoru, na světlo, do záhonu je vysadíme za 4 až 6 týdnů, když jsou klíčky dlouhé asi 2 centimetry. Jsou citlivé na mráz, po omrznutí ale vytvoří nové výhonky. Po 2 až  3 týdnech je třeba přihrnout opět zeminu, aby hlízy byly ve tmě.
Ani brambory však nejsou odolné proti škůdcům, bývají napadány plísní bramborovou, strupovitostí, hnilobou, háďátkem bramborovým, nejznámější je asi mandelinka, která požírá listy.

Rozlišujeme:
varný typ A – pevné lojovité brambory, nerozvařují se, vhodné do salátů nebo k přímé konzumaci
varný typ B – polomoučné, vhodné jako příloha
varný tyl C – měkké, moučnaté brambory, vhodné k přípravě těst a kaší

Bramborových pokrmů je opravdu velké množství – vařené, pečené, šťouchané, sladké, slané, zapečené, grilované, fritované atd.

Rané odrůdy se sklízejí do konce června, pozdní pak v plné zralosti, kdy se hlízy snadno oddělují od podzemních výhonů.

Jan Svatopluk Presl, český botanik a buditel - „Rostlina ta pro lidské pokolení jest ten nejwětší prospěch, jejž z wynalezení Ameriky má.″


Autor: Eva Ch.
Zdroj: Eva Pekárková – Zelenina; Henry Hobhouse – Šest rostlin, které změnily svět