Datle: Stromy se mohou dožívat až dvou set let

Ilustrační fotografie

Datlovník pravý je palma, dorůstá až do výše 30 metrů, na bázi kmene jsou mohutné kořeny, listy měří kolem pěti metrů. Daří se jí v suchých subtropických oblastech Asie, severní a východní Afriky, pěstuje se od Kanárských ostrovů a Senegalu až po řeku Indus. Její původ není znám, patří ale k významným kulturním rostlinám už 5 tisíc let. Stromy se mohou dožívat až dvou set let, začínají plodit ve věku čtyř až šesti let.

Plodem jsou  datle, existuje jich okolo tří set druhů. Je to oválná nebo vřetenovitá bobule oranžově žlutá, hnědá až černá, veliká asi 2,5  x 7,5 cm, sklízí se od srpna do prosince.  Pod slabou průsvitnou pokožkou se skrývá sladká, měkká, vláknitá dužina. Semeno má tenký obal s hlubokou podélnou rýhou. Sklízejí se ručně, odřezávají se celá květenství nebo se trhají jednotlivé plody. V Africe se ty ceněné prodávají přímo na větvích, lacinější odrůdy se pak nabízejí otrhané v pytlích. Na Blízkém východě je rozšířen prodej lisovaných plodů, ty v suchu a chladu vydrží až jeden rok. Zralé datle se konzumují čerstvé i sušené. V minulosti bývaly hlavní součástí potravy hlavně v pouštních oblastech, později je nahradily levnější a dostupnější obiloviny. Beduíni je měli na cestě s karavanami jako jedinou potravinu na několik týdnů.

Obsahují až 70 % cukru a vitamínů, mají nízké procento vody. Jsou bohatým zdrojem železa, chlóru, draslíku a zřejmě ovocem s nejvyšším zdrojem energie. Podle doložených zdrojů ze 450 g datlí získá naše tělo a 1275 kalorií.
Působí jako slabé projímadlo, jsou vhodné při nespavosti, prospívají kostem, kůži,vlasům. Používají se i při zánětu průdušek, nejúčinnější jsou povařené v mléce, kam můžeme přidat i lžíci medu. Posilují organismus, proto jsou vhodné pro sportovce, děti i nastávající maminky. Prý působí také jako afrodisiakum.

Podle výzkumu izraelského profesora M. Avirama i přes svou sladkost nezvyšují hladinu cukru v krvi, pomáhají proti ucpávání cév.
Mohou se dusit, připravuje se z nich marmeláda, koláče, různé sladkosti, vyrábí se z nich i cukr, sirup, likér, pasta. Dříve se jimi v arabském světě dokonce platilo. Dnes se tam konzumují téměř denně, vyrábějí se z nich tzv., adšu, co jsou datle slisované do bochníku, nebo se pečou na másle.  Měkké plody se dávají dobytku jako krmivo. Olej z pecek je zpracován při výrobě mýdel a kosmetiky. K výrobě palmového vína a cukru se využívá šťáva z naříznutých výhonů, mladé listy se hodí na přípravu palmového zelí. Mlsné jazýčky jimi mohou nahradit cukrovinky.

I listy mají své využití – mladé se připravují jako zelenina, starší jsou vhodné k výrobě košů, klobouků, rohoží, ke tkaní uměleckých předmětů a k výrobě střešní krytiny.

Drcená semena - pecky jsou vhodným krmivem pro velbloudy. Zasadíme-li datlovou pecku, při dobré péči nám z ní vyroste palmička. Plodů se ale nedočkáme.

Můžeme si připravit sladkou pochoutku - datle v čokoládě.
Datle zbavíme  pecek a namáčíme je v rozpuštěné čokoládě, nejlépe napíchnuté na špejli. Tu pak odstraníme a čokoládu necháme vychladnout. Pochoutku můžeme ještě vylepšit tak, že na místo vyndané pecky hned vsuneme mandličku.

Podle Bible a Koránu se jedná o pokrm moudrých a svatých.

Autor: Eva Ch.
Zdroj: Bernard Nowak – Tropické plody