Česká kuchyně
Ilustrační fotografie
Česká kuchyně se vyvíjela spolu s českým národem. Měl na ni vliv keltský a později slovanský původ obyvatel území českého státu. Působily na ni kuchyně národů rakouského mocnářství, zvláště rakouská a maďarská (smažený vepřový řízek je obdobou vídeňského telecího řízku a guláše nebo ragú z maďarské kuchyně). Ovlivnila ji také německá (hlavně bavorská) kuchyně.
Základem naší kuchyně je lidová kuchyně a suroviny, které se pěstovaly na našem území – brambory, obilí, luštěniny, houby a lesní plody, maso vepřové, hovězí, jehněčí, sladkovodní ryby jako kapr, pstruh, candát a zvěřina. Podstatou staročeské kuchyně byl chléb (bylo známo několik druhů chleba jako jáhelný, pohankový, žemlový, z prosa, žitný). Chlebem a solí vítali staří Slované své hosty (chléb jako symbol nezbytné každodenní stravy a sůl jako znamení čistoty a vzácnosti). Sběr hub je oblíbený dodnes, houbaření je národní vášní a houby se staly přísadou mnoha jídel (např. smaženice, houbové řízky, omáčky, nakyselo zavařené). Staročeská jídla se těší stále velké oblibě – např. polévky podávané v chlebových bochnících, pečená a grilovaná masa – dozlatova upečená kachna či husa, pečené vepřové na kmínu a česneku, pečené vepřové koleno s křenem. Můžete navštívit staročeskou krčmu s dobovou atmosférou, způsoby a obsluhou, s tanečnicemi a kejklíři.
Česká kuchyně je bohatá na maso, převládají živočišné tuky a moučná jídla. Je vynikající, i když kaloricky bohatá, těžší a někdy hůře stravitelná. Přesto se začínají projevovat trendy racionální výživy, zájmy zdravotní, prosazují se speciality jiných národů. Nejčastěji používané koření – kmín, pepř, majoránka, paprika, česnek, dobromysl, libeček, česnek. Dnes můžeme českou kuchyni charakterizovat jako typickou středoevropskou se specifickými českými rysy.
České menu zpravidla začíná polévkou, od masových vývarů, po zahuštěné mléčné či zeleninové polévky. Tradiční je bramborová, česnečka, slavnostnější hovězí polévka s nudlemi a játrovými knedlíčky, kuřecí, dále zelňačka s klobásou, dršťková, kulajda s houbami, krajovou specialitou je podkrkonošské kyselo.
Hlavní jídlo se skládá z masa a přílohy. Českým národním jídlem je vepřo-knedlo-zelo, moravský vrabec, svíčková na smetaně, pečená kachna s červeným zelím a knedlíkem, jehněčí kýta se špenátem. Vánoční klasikou je bramborový salát a smažený kapr (někde řízek). V oblibě je česká zabijačka (porážka doma vykrmeného prasete), probíhá tradičně v zimních měsících (období masopustu), kdy se zpracuje celé prasátko na jitrnice, kroupová jelita, tlačenku, tradiční polévku prdelačku, zabíjačkový guláš, škvaří se sádlo na škvarky, maso se konzervuje nebo zamrazuje. V naší kuchyni stále kraluje vepřové maso, i když vzrůstá obliba drůbežího.
Jedinečnou a typickou přílohou české kuchyně jsou knedlíky. Dnešní kynutý knedlík nebyl původním pokrmem českých zemí. Poprvé se objevil v naší kuchyni v 19. století pravděpodobně od tyrolských horalů a až později se stal národním jídlem. Základní houskové knedlíky se podávají k masu s omáčkou, dále existují variace jako bramborové knedlíky, kynuté, tvarohové, žemlové, škvarkové, chlupaté, plněné uzeninou, knedlík usmažený s vecem, cibulí a uzeninou jako zužitkování zbytků nebo různé knedlíčky do polévek. Vyhledávanou pochoutkou jsou originální sladké kynuté knedlíky plněné ovocem (jahodami, borůvkami, švestkami), posypané tvarohem či skořicí a přelité rozpuštěným máslem a podávané jako hlavní jídlo i moučník.
Brambory (krajově nazývané erteple, zemáky, grule, krumple, bandory, jablóška, kobzole, grumbíry) jsou historicky nejvíce používaná potravina u nás. Objevením Ameriky a po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy. Do českých zemí se dostaly brambory (jejich hlízy) z Braniborska po r. 1778 a zdomácněly tak, že snad žádný jiný národ nezná tolik úprav. Na Valašsku dokonce existuje rčení: „Brambory a zelé, živobytí celé". Typické a originální jsou bramboráky či bramborové placky. Mezi další přílohy patří čím dál oblíbenější těstoviny a rýže.
Je zřejmé, že fenoménem české kuchyně jsou omáčky. Omáčky a knedlíky jsou specialitou v české gastronomii. Omáčky obvykle obsahují smetanu, zjemněné máslem a mlékem, zahuštěné mouku a dochucené. K zahuštění se používá bešamel či jíška. Typickým hlavním chodem je pečené či dušené maso, přelité omáčkou a příloha. Věhlasná je svíčková na smetaně podávaná výhradně s knedlíkem (lahodná kombinace křehkého hovězího masa, speciální krémové omáčky a knedlíků), hovězí pečeně s rajskou nebo koprovou omáčkou, kuře na paprice, křenová a houbová omáčka.
Ke krajovým specialitám uvádíme pražskou šunku a uzeniny, lázeňské oplatky, třeboňského kapra a libochovického pstruha, pardubický perník, hořické trubičky, uzené a ostravské klobásy, olomoucké tvarůžky, znojemské okurky, chodské koláče, valašskou kyselicu, valašský kontrabáš, frgále, trdelníky.
Sladké pokrmy bývají v české kuchyni častokrát i hlavním jídlem – makové či povidlové vdolky, škubánky, plněné ovocné knedlíky, žemlovka, sladký rýžový nákyp, palačinky, dukátové buchtičky s krémem, šišky s mákem.
Jako dezert se podávají české buchty, moučníky, dorty, jablkové či makové štrúdly, bublaniny, svatební koláčky, na Vánoce tradiční cukroví a vánočka. Každá rodina má své oblíbené recepty. Jedná se o nejrůznější druhy těst, plněné nebo přelité pochutinami jako čokoláda, marcipán, tradiční švestková povidla, mák a tvaroh.
Češi jsou labužníci, kuchařské umění se dědí od našich babiček, je předávané z generace na generaci. Česká kuchyně z hlediska racionální výživy nestojí na prvních místech, ale z prostých surovin umí vykouzlit vynikající pokrmy báječných chutí. I když je během svého vývoje ovlivňována kuchyní jiných národů, stále si zachovává svoji jedinečnost. Tradiční česká jídla a speciality jsou stále žádána a podávána.
Zdroj: Wikipedie
