Náročná kulinářská soutěž. Pirohy

Ilustrační fotografie

Milí příznivci vaření,
ráda vás opět zdravím prostřednictvím těchto stránek a teď několik málo slov na toto téma zase ode mne.
 
Slovo Recept je pro mne něco, jako pro alkoholika vodka, rum slivovice, pivo či snad jiný opojný nápoj, a proto není
divu, že se u nás doma už v podstatě nevyskytuje místo, kde by se tato má neřest neobjevovala. Jen stěží už nacházím místo pro ukládání svých nových sběratelských kousků, které mne dokáží čas od času uchvátit tak, že je hned během několika málo dní zkouším ve své domácí kuchyni.

A co se týče například receptů sebraných přímo z televizní obrazovky, v laicky zprostředkovaném podání, gurmánem Láďou Hruškou, u nich si doslova s mužem a někdy i naší mlsnou dcerkou doslova pomlaskáváme. Vyzkoušené a rodině chutnající recepty sepisuji do zvláštního záznamníku a dají-li mi v budoucnu okolnosti příležitost, ráda bych z nich vytvořila jeden celek, něco jako kuchařskou knihu, ve které bych mimo jiné popsala i některé příhody s tímto koníčkem spojené.

Mám je nejen já, ale i můj muž si jimi zcela bezpečně prošel a nebyly vždy jen komického rázu, ale někdy přecházely až do podoby trapasů.
V tom momentě bych nikomu nepřála ty rozpačité výrazy ve tváři toho samotného jedince, který by jisto jistě v takovéto situaci najraději strčil jako pštros hlavu do písku, aby byl před okolím ukryt na dobu, než přihodilý trapas z okolní sféry vyprchá.
I když pro mnohé přihlížející asistenty, je toto jen chvilkový okamžik, pro přímého účastníka konkrétního trapasu je to věc téměř nesmrtelná. Nelze ho vymazat ze vzpomínek, a to i přesto, že se celá akce odehrála jinak celkem v pohodové atmosféře.

Samotný kuchtík za asistence jakékoli veřejné kliky bere jako osobní trapas naprosto každý kousek, který není vymodelovaný přesně podle jeho představ.
To mohu zcela jistě potvrdit, neboť bych je také sem tam ve svých vzpomínkách objevila. U některých z nich mi dokonce asistovala i televizní kamera následně i bulvár, který si to samosebou pro sebe nenechal, ale naopak to ještě dokázal nafouknout a poté rozpitvat takovým způsobem, že mi z toho bylo do slova a do písmene do pláče.

Dokázal mou osobu zesměšnit, a to i přesto, že jsem se soutěže zúčastnila i navzdory svému velmi nepříjemnému handicapu. Paní reportérka chtěla o mé nemoci získat podrobnosti. Já jsem však její žádost odmítla se slovy, aby se nezlobila, že mi není příliš příjemné o tom hovořit, natož pak, aby to bylo ještě popisováno bulvárem. Nemyslela jsem to zle, ale ona jakoby se jí to nějak dotklo, obrátila celou situaci proti mě a popsala ve své reportáži tu část soutěže, která se mi ne zrovna stoprocentně povedla.

Chtěla bych vidět na vlastní oči tuto reportérku, při činnosti ve své vlastní kuchyni, kdy má relativně proti této akci pohádkové vaření v nadstandartních podmínkách. Jestlipak už se i jí povedlo nějaké neplánované setkání jejích prstíků s ostřím jejích nožů.

Ale i přesto, že tato kritická reportáž ve mne vzbudila dosti silné emoce, které mi pár nocí nedaly spát, podařilo se mi v této velkolepé kulinářské soutěti probojovat až do samotného finále a v něm obsadit zajímavé 4. místo.

Psát o tomto umístění jako o výborném by bylo příliš hrdinské a jako hrdinka v této schow  jsem si rozhodně nepřipadala, ale i tak to snad nebylo špatně, když úvodním konkurzem prošlo okolo 1500 přihlášených účastníků.
Tato soutěž s sebou přinesla i pár nemilých příhod, ze kterých bylo ale naštěstí hnedle v zápětí východisko a nebolely tolik jako již zmiňovaná reportáž  bulváru.

Jedním z úkolů soutěžících bylo jakýmkoli způsobem dopravit na Výstaviště do Českých Budějovice za účelem veřejné ochutnávky, již hotový soutěžní pokrm. A protože jsem ze severu Čech a pokrm bylo nutné dopravit až na jih, nezbylo než tuto zapeklitou situaci pořádně rozplánovat. Díky mé kamarádce, které patří za její obětavost obrovský dík, se mi podařilo sehnat azyl v jedné soukromé pražské kuchyni, která patří jejímu výjimečnému bratrovi. Suroviny jsem si nakoupila u nás na severu a vezla jsem je vlakovou dopravou směrem ku Praze.

A zde to začalo.
Přívětivé přivítání sympatickým mužem v nejlepších letech, mírně potlačilo i mou pomalu, ale jistě nastupující nervozitu. Čas kvapil a nezbývalo, než se pustit s elánem do práce, a to i přesto, že jsme na místo dorazily okolo 21. hodiny večerní. Oči už se mi únavou klížily, ale já jsem i přesto před sebou měla ne zrovna lehký úkol a sice navařit 200 porcí soutěžního pokrmu na ochutnávkovou akci, která se konala již druhý den zrána.

Poté co jsem na stůl vyskládala všechny dovezené potřebné suroviny, na mne onen sympatický muž pohlédl a s úsměvem prohodil, "Tak vařím vodu, ať už to bublá, čeká jen na maso, tak sem s ním!"

V tom momentě jsem zbledla, a poté jsem začala měnit barvu svých líček do ruda. Tlak mi nepřirozenou rychlostí stoupal směrem nahoru. Pět kg masa, které jsem za účelem vaření na severu koupila zůstalo v lednici mého bytečku! Málem mne z toho šoku museli křísit. "To se snad může stát jenom mě."
Jenomže, co teď? Čas ubíhal přímo pekelnou rychlostí. Do Ústí bylo nepředstavitelně daleko, a navíc nešlo jen o to maso dovézt, ale hlavně z něj pokrm uvařit.
Nakonec vše zachránila nepřetržitá otevírací doba pražských obchodních center, kde bylo možné ještě zapomenuté chybějící suroviny dokoupit a polévku pak následně dovařit.

Jen co se rozednilo, čekal na nás opět rébus. 200 porcí bylo sice navařeno, ale polévka nestačila ještě zcela vychladnout, což znamenalo nebezpečí zkysnutí při uzavření nádob a následném převozu. A tak jsme se snažily ochladit nádobu alespoň studenou lázní. Vlažnou polévku jsme poté uzavřely do nádob a modlily se, aby nám cestou nezkysla.
Převoz se nakonec vydařil a ledy tak byly prolomeny.
 
Kromě této polévky ráda vařím i speciality mého manžela. Mezi ty nejoblíbenější patří  P I R O H Y.
 
Budeme potřebovat:
Těsto na pirohy:
2 hrnky  hladké mouky
1 hrnek vody
(poměr surovin je přibližně 2 : 1)
 

Postup:
Z těsta vyválíme tenký plát, z něhož vykrájíme kolečka. Na každé položíme náplň a přeložením na polovinu uzavřeme pirožek. Vytvořené pirožky poté vhazujeme do vroucí osolené vody. Po vyplavání na povrch pirožky vyjmeme z vody a v misce se studenou vodou prudce, ale pouze krátce zchladíme.
 
Pirožky je možno dělat jak na slano - plníme brynzou, zelím, tak i na sladko plníme tvarohem, povidly.
                                                                                                               
Pirožky na slano, na talíři poléváme rozškvařenou slaninou s cibulkou, pirožky na sladko poléváme kysanou smetanou dochucenou moučkovým cukrem, sypeme grankem a poléváme rozpuštěným máslem.

Přeji dobrou chuť!!!
 
Zdraví LIPČICE.

Autor: Lipčice